Ing. Monika Tomaniová, Ph.D.

Mohla byste na úvod vysvětlit, čemu se v rámci práce na VŠCHT věnujete a co vás na tom baví?

V současné době se věnuji komplexní podpoře projektů, které řešíme na Ústavu analýzy potravin a výživy. V první fázi je nutné připravit návrh projektu podle podmínek vyhlášené soutěže. V případě, že je projekt přijatý k financování, zajišťuji kompletní administrativní podporu a v řadě případů i kontrolu plnění úkolů projektu, a to především pokud jde o obsahovou stránku. To znamená, že musíte rozumět tomu, jaké téma projekt řeší, což bez vzdělání v dané oblasti příliš nelze. Vedle této činnosti se věnuji řadě dalších aktivit, které s projektem úzce souvisejí a jsou zaměřené na šíření informací a poznatků vytvořených během řešení projektu. Jedná se například o organizaci školení, letních škol, workshopů, konferencí, přípravu tiskových materiálů apod. Tyto aktivity se prolínají celým projektem, takže na jejich plnění spolupracuji prakticky se všemi členy konsorcia. Vedle spolupráce s řadou významných vědců, kteří jsou často velmi inspirující, mi to umožňuje stálé zdokonalování se v oboru a možnost zůstat v kontaktu s vědou, i když v současné době již nepracuji v laboratoři.

Jak se stalo, že se v současnosti nevěnujete přímo výzkumné činnosti?

To bylo rozhodnutí, které vyplynulo z aktuální situace. V době, kdy jsem  čekala první dítě, jsme spolupracovali na přípravě velkého mezinárodního projektu zaměřeného na problematiku autenticity a sledovatelnosti původu potravin, ve kterém jsem byla zodpovědná za oblast školení a vybudování informační sítě. Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti nebyl nikdo, kdo by tuto roli mohl převzít, domluvily jsme se s paní profesorkou Hajšlovou, která byla hlavní řešitelkou projektu na VŠCHT, že budu i nadále na projektu spolupracovat. To se optimálně protnulo s mým odchodem na mateřskou dovolenou. Když pracujete na zahraničním projektu, není rozhodující, zda sedíte u počítače doma nebo v práci, zároveň neztrácíte kontakt s oborem, i když s prací v laboratoři samozřejmě ano. Moje aktivity v experimentální oblasti nejsou momentálně tak rozsáhlé, jak bych si přála. Možnosti mám spíše v oblasti pedagogické, kde jsem se například spolu s kolegyní docentkou Zachariášovou podílela na založení nového předmětu zaměřeného na autenticitu potravin, tedy oblast obsahově blízkou projektům, na jejichž managementu se podílím.

Jak jste se dostala k VŠCHT?

Pro mě bylo studium na VŠCHT, Fakultě potravinářské a biochemické technologie, jedinou volbou již na gymnáziu. Na Ústavu chemie a analýzy potravin jsem absolvovala také doktorské studium a poté jsem získala pozici asistenta na témže ústavu.

Proč zrovna potraviny?

Chemie i biologie mě vždycky bavily. Na gymnáziu jsem se orientovala na problematiku agrobiologie. Logickým vyústěním této odborné specializace bylo rozhodnutí studovat Fakultu potravinářské a biochemické technologie. Potraviny mě zaujaly, a i když obory dalších fakult mě přišly také velmi zajímavé, zůstala jsem věrná potravinám. Jejich analýza je zajímavá, a pokud se naučíte principy používané v analytické chemii, můžete je uplatnit v jakémkoli oboru. Na základě vlastní zkušenosti z uplatnění našich absolventů na trhu práce mohu také říct, že perspektiva zaměstnání pro tento obor je dobrá.

Jak jste si po nástupu na VŠCHT představovala svou budoucí kariéru?

Nejprve jsem ani nevěděla, zda jít na doktorát. Po skončení školy jsem uvažovala o nástupu do místní firmy, ale tam byl osvícený vedoucí, který mi řekl: „Pokud máte možnost jít na doktorát, tak jděte“, protože měl sám dva syny a jeden z nich odcházel na doktorát do Ameriky. Důležité byly také ekonomické podmínky; tehdejší nástupní plat byl ve výši stipendia, takže jsem se rozhodla pro doktorát. Pokud má někdo možnost získat vyšší stupeň vzdělání, určitě bych mu to doporučila. Nejde totiž jenom o prohloubení znalostí, schopnosti formulace odborných textů a kreativního myšlení, ale zejména o prohloubení kompetence v daném oboru.

Změnila se po rozhodnutí jít na doktorát vaše představa o budoucnosti?

Moje představy se samozřejmě měnily, protože na začátku studia na VŠCHT byly naivní, chyběly nám informace, které dnes studenti mají. Ale během doktorátu jsem získala jasnou představu o tom, že chci zůstat pracovat v oboru, a také jsem si ujasnila, že pokud to půjde, zůstanu na škole. Bavila mě věda, a tak nebyl důvod odcházet. Nicméně moje rodina žije ve východních Čechách, takže jsem zjišťovala pracovní příležitosti i v několika místních firmách. Nenabídly mi ale takové špičkové laboratorní vybavení, na jaké jsem byla zvyklá z VŠCHT, která byla v tomto ohledu v té době unikátní – a stále je. Také nabízená práce nebyla natolik zajímavá, většinou se jednalo o rutinní základní analýzy, proto jsem zůstala na VŠCHT. Práce ve výzkumu na akademické půdě vám dává větší svobodu, i když samozřejmě v míře, která je omezená výzkumnými aktivitami prováděnými na pracovišti.

Došlo ve vaší kariéře k nějakým zásadním posunům?

Klíčové bylo moje těhotenství, protože v té chvíli se každá žena musí rozhodnout, jak dál. Byla jsem ráda, že jsem dostala příležitost nadále spolupracovat se školou a neztratit kontakt. Domluvili jsme se, že budu pracovat z domova, takže jsem prakticky nepřestala pracovat ani na mateřské dovolené. Vedle řady projektových odborných činností, jako bylo například zpracovávání experimentálních dat, jsem se podílela i na organizaci velkých mezinárodních konferencí zaměřených na kvalitu a bezpečnost potravin. Díky příležitosti, kterou mi VŠCHT poskytla, tedy práci formou „home office“, jsem mohla skloubit roli matky s rolí odborné pracovnice.

Máte dvě děti. Jak se vám dnes daří sladit osobní a pracovní život?

Důležité pro mě je, že můžu pracovat z domova, protože pokud bych měla sedět v kanceláři, nikdy bych nemohla pracovat s takovým nasazením. V tom nabízí akademické prostředí větší volnost, pokud máte osvíceného vedoucího, nemusíte být v práci od šesti hodin do tří. V mém případě je to někdy práce tak pro jeden a půl až dva úvazky, což zvládám, protože můžu trávit čas doma u počítače, nemusím dojíždět a můžu si rozložit den tak, jak potřebuji. Ráno vypravím děti do školy, pak pracuji, syn přijde ze školy, vyzvednu dceru z družiny, následují kroužky, úkoly, mezitím vyřizuji emaily, večer si sednu k počítači a můžu opět souvisleji pracovat.

Musela jste volit mezi kariérou a dětmi?

Podmínky pro kombinaci práce a osobního života jsou na VŠCHT dobré, například dětský koutek Zkumavka určitě řadě kolegů umožnil snadnější zapojení do práce, ale samozřejmě je vždycky co zlepšovat. S rozvojem výpočetní techniky došlo k posunu, který umožňuje vykonávat řadu činností z prostředí domova. V mém případě mi toto umožnilo práci z domova v době, kdy to ještě nebylo zcela běžné. Ovšem mojí kariéry a původního zaměření mé práce se mateřství samozřejmě dotklo, dříve jsem pracovala se studenty a v laboratoři a to samozřejmě v případě „home office“ nejde.

Doma to kombinujeme tak, že se starám o děti a domácnost, a když odjíždím do Prahy na VŠCHT nebo do zahraničí, vystřídá mě můj muž, který je naštěstí díky své práci poměrně flexibilní. Někdy vypomůžou i babičky, a vzhledem k tomu, že obě děti jsou již samostatnější, vše celkem zvládáme.

Vidíte rozdíl v tom, jaké volby musí v rodinném životě dělat vaši kolegové oproti vašim kolegyním?

Muži to mají jednodušší. Dříve jsem z legrace říkala: „Já být chlap, odejdu do zahraničí, uživím ženu a dvě děti a bez problémů dělám kariéru v zahraničí.“ Ale tím, že jsem žena, na které obvykle leží zodpovědnost za péči o rodinu, nezbývá mi než jít cestou nejmenšího odporu. V případě skloubení pracovních a rodinných povinností pak musíte mít partnera, který je ochoten s vámi sdílet veškeré povinnosti plynoucí z rodinného života.

V současnosti pracujete na mezinárodních projektech. Byla pro vaši kariéru obecně důležitá možnost vyjet do zahraničí?

Během studií jsem byla několikrát na stáži s agenturou IAESTE, myslím, že v té době Erasmus ještě neexistoval. Mobilita je důležitá pro získání zkušeností a hlavně kvůli osvojení jazyka. Když naši studenti jezdí na stáže v rámci Erasmu nebo jiného programu, získávají zkušenosti, učí se předmět v cizím jazyce, budují si kontakty a to je pro ně podle mě obrovský benefit. Bez aktivní znalosti angličtiny se ve vědeckém světě neobejdete. Vzhledem k tomu, že VŠCHT spolupracuje s řadou univerzit v Evropě i ve světě, studenti tyto možnosti mají a měli by je využít.

Pokud máte děti, je mobilita náročná na organizaci rodinných povinností. Nicméně i za této složité situace jsem jako kojící matka zvládla aktivní participaci na několika konferencích a projektových setkáních, kde s námi byl i můj muž. V době, kdy jsem odcházela na mateřskou dovolenou, se u nás s prací z domova teprve začínalo, kdežto v zahraničí se nejednalo o neobvyklý způsob práce. Když jsem měla nemocné děti a bylo potřeba, abych se zúčastnila schůzky, využili jsme moderních prostředků a komunikovali jsme přes Skype.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Jako matka bych měla říct, že své dvě zdravé děti. Ale vážně – za úspěch považuji to, že jsem schopná skloubit rodičovské povinnosti se svou prací, která je časově poměrně náročná, a současně se soustředit na přípravu habilitace. Je zde i řada dalších úspěchů, které však nejsou pouze mojí zásluhou, vždy se jedná o práci týmu. V nedávné době jsme například získali koordinování projektu financovaného programem EU Horizon 2020, který jsem připravovala s kolegyní, což je v prostředí ČR velký úspěch. Dále mě vždy těší, když se nám povede úspěšně zorganizovat naši mezinárodní konferenci Recent Advances in Food Analysis, která se stala během deseti let největší akcí v analýze potravin v Evropě a kde figuruji jako předsedkyně organizačního výboru.

Jaké vlastnosti vnímáte jako klíčové pro profesní úspěch ve vědě? Jak se z člověka stane vynikající vědec či vědkyně?

V analytické chemii a ve vědě obecně potřebujete pečlivost, důslednost, trpělivost, vytrvalost, flexibilitu, systematičnost, je třeba si vždy přesně rozmyslet, co budete dělat. V obecnější rovině si myslím, že kromě osobnostních kvalit je nutné potkat správné lidi ve správný čas, naslouchat druhým, zvolit si dobré téma ve správnou dobu, protože aktuálnost výzkumných témat se mění v čase, mít schopnost řešit problémy, a to nejdůležitější, potřebujete dobrý tým. Pokud okolo sebe nemáte dobrý tým, studenty, kolegy a zázemí, je těžké provádět výzkum, který vede k ceněným publikacím a projektům.

Na VŠCHT působíte kontinuálně už dvacet pět let, sehrála tedy ve vašem životě zásadní roli. Jak hodnotíte změny, ke kterým tu došlo, například ve výuce?

V průběhu těch let jsem sledovala vývoj na škole, a to jak v přístupu ke vzdělávání, k výzkumným aktivitám, tak  v rozvoji administrativního zázemí a infrastruktury. V pedagogické činnosti vidím hlavně posun na úrovni doktorského studia. Zázemí a přístrojové vybavení, na kterém mohou studenti v současné době pracovat v našich laboratořích, je na výrazně vyšší úrovni než před dvaceti lety a odpovídá nejmodernějším pracovištím v Evropě i ve světě. V kombinaci s dosaženým vzděláním to značně zvyšuje jejich možnosti uplatnění. Pokud kdokoliv z doktorandů například odjede pracovat do zahraničí, nemusí ztrácet čas se zapracováním na neznámých přístrojích.

Myslíte si, že současný systém hodnocení vědy ovlivňuje výuku? Někdy se setkáváme s názorem, že výuka není hodnocena stejně jako publikační činnost a lidé, kteří se jí především věnují, jsou tím znevýhodněni oproti těm, kteří dělají spíše výzkum.

Dobrá pedagogická činnost se odvíjí od kvalitního výzkumu. Z hlediska hodnocení je třeba vnímat, že zásluhu na prosperitě pracoviště mají jak ti, kdo víc učí, tak ti, kdo víc publikují, což se pak hodnotí v RIVu. Úroveň ústavu je samozřejmě podmíněna jak kvalifikovanou pedagogickou činností, tak současně i excelentním výzkumem.

Jakou roli podle vás ve vědě hrají ženy? Vnášejí třeba nová témata nebo mění její atmosféru?

Roli mají podle mého názoru stejnou jako muži. VŠCHT je technická škola, takže se předpokládá, že žena bude mít dobré analytické a logické myšlení. Pouze si myslím, že ženy do určité míry inklinují k jiným tématům než muži. Z osobní zkušenosti z práce se studenty také mohu potvrdit, že ženy obvykle přistupují k výzkumné práci s větší pečlivostí a jsou schopné věnovat se několika úkolům současně.

Změnilo se postavení žen ve vědě a specificky ve vašem oboru?

Obecně si myslím, že ženy mají ve vědě své nezastupitelné místo. Ve svém oboru vidím za posledních deset let posun k lepšímu, prostředí je uvolněnější. Ale domnívám se, že spíš než změnou ve vědeckém prostředí je to dáno změnou ve společnosti. V mém oboru se zvyšuje počet mladých žen, které pokračují v doktorském studiu. Hodnocení dnes závisí na schopnostech. Ve svém okolí mám několik výjimečných žen, mezi které patří i vedoucí našeho ústavu, paní profesorka Hajšlová, která obdržela ocenění v ČR a získala i mezinárodní renomé. Dále mám mladé, velmi talentované kolegyně, které získaly Cenu rektora VŠCHT a habilitovaly se před dovršením svých pětatřiceti let. To by dříve asi nebylo možné.

Proč si myslíte, že je v české vědě obecně i na VŠCHT relativně málo žen ve vedoucích pozicích?

Řekla bych, že je to dané minulostí, kdy nebyla pozice žen na škole silná, a také velkými nároky na publikační činnost. Nicméně nyní máme ve vedení ústavu ženu, paní profesorku Hajšlovou, na jiném ústavu naší fakulty byla vedoucí paní profesorka Demnerová. Dále máme ve vedení školy velmi schopnou kvestorku. Pokud žena chce a má k tomu příležitost, schopnosti a motivaci, není důvod, proč by nebyla ve vedoucí funkci. Ovšem skloubit vědeckou, pedagogickou a administrativní práci, která je spojena s vedoucí pozicí, a případně ještě rodinný život, není vůbec jednoduché. To může být důvod, proč se ženy o vedoucí pozice neucházejí.

Existují nějaké jiné překážky, které musejí mladí vědci a vědkyně dnes překonávat?

Dovedu si představit, že někteří z nich nejsou finančně zabezpečení a potřebují byt, musí splácet hypotéku. Pak záleží na tom, jakou mzdu vám zaměstnavatel může poskytnout. Základní tarifní mzda je obvykle nízká, je ale možné si ji navýšit prací na projektech a jinou hospodářskou činností, což však ve svém důsledku vede k vyššímu pracovnímu vytížení.

Je něco, co byste chtěla mladým vědkyním, které o kariéře ve vědě uvažují, vzkázat?

Pokud má člověk talent a určité osobnostní předpoklady, které jsem zmiňovala dříve, a má zájem o práci ve výzkumu, doporučovala bych udělat si doktorát. Jedná se v podstatě o určitou „značku“, která říká, že jste schopná samostatně pracovat, provádět výzkum a publikovat. A co bych poradila? Rozmyslet si vždycky pečlivě, co budu dělat, nebránit se radě zkušenějších kolegů, raději zkonzultovat třikrát než udělat nesmysl, nenechat se otrávit případnými neúspěchy a hlavně vydržet. Investice do získání doktorátu se vám určitě vrátí.

U mladých žen bych pak radila najít ten správný okamžik, kdy si pořídit děti, pokud je žena chce. Rozjetá kariéra se obtížně přerušuje a pro řadu žen je to těžké rozhodování. Jedná se však o zkušenost, která vás obohatí a umožní nadhled a odstup od pracovních povinností.

Čeho byste ještě chtěla dosáhnout?

Chtěla bych se soustředit na habilitaci, získat lépe financovaný grant, úspěšně dokončit projekt, zorganizovat další konferenci… vždy se něco najde. Práce na projektech mi otevírá různé výzvy a dává motivaci k dalšímu vzdělávání, což mě automaticky posouvá dál.

Děkuji za rozhovor.

Autorka rozhovoru:  Blanka Nyklová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP  projektu TRIGGER